Testi.cz > Kultura a knihy > Knihy > Knižní citáty

test Knižní citáty (Knihy)

    Autor: Gabria (5vlož. 96vyzk.+10%ø) ... vloženo 21.6.2013
Test vyzkoušen 420 krát, průměrný výsledek je 51.4%.
  1. Vzpomeňte, duše má, nač za letního rána, jak stvořeného pro lásku, jsme přišli: u cesty zdechlina rozežraná na horkém loži z oblásků, s nohama nahoru jak žena všeho znalá a potíc jedy zpod žáru, nedbale nestoudně dokořán otvírala své břicho plné výparů.

  2. Když jsem se vzpřímil, pochopil jsem náhle záhadnou proměnu své kobky. Již jsem se zmínil o tom, že obrysy postav na stěnách byly docela zřetelné, jen jejich barvy mi připadaly rozplizlé a neurčité. Barvy teď začaly intenzívně prozařovat, takže strašidelné, satanské postavy dostávaly výraz, jaký by rozdrásal i silnější nervy, než jaké jsem měl já. Ze všech koutů, kde jsem předtím nic netušil, zíraly na mne tisíceré démonské oči s tak zuřivou, úděsnou životností, hořely takovým zlověstným žárem, že jsem marně přemáhal obraznost, aby v nich viděla něco neskutečného.

  3. Pomalu řekla: "Když jsi varoval Sarifu před Durzou, stále ještě jsem se pokoušela sundat jí to poškozené brnění. Když se to podařilo, bylo příliš pozdě sjet po skluzavce - zajali by tě dřív, než bych se dostala dolů. Krom toho by tě Durza zabil, kdybych tě chtěla zachránit."

  4. Svět patří silnějším. Kdo chce žít, musí vládnout. Jsme pány světa! Vláda nad moři a zeměmi! Vláda nad hvězdami! Vláda nad vesmírem! Místo, místo, víc místa pro Roboty!

  5. Všichni se tu vznášíme. I ty se budeš vznášet.

  6. A pak se díval, jak hořelo její tělo, zbaveno předtím vlasů, a říkal vše znova ve svém zpěvu, kterému pan Bedřich Brenske ani jeho adjutant a ostatní nerozuměli. „Stokrát kurážná, stokrát dobrá, tisíckrát spravedlivá, tisíckrát krásná."

  7. Zabila jsem holoubátko, matko má, zabila jsem holoubátko - opuštěné jediňátko - bílé bylo jako sníh!

  8. Měsíc. Překrásný měsíc. Úplněk; zářící, narudlý měsíc; noc světlá jako den, měsíční svit ozařující zemi a přinášející radost, radost, radost. Přinášející rovněž plnokrevné volání tropické noci, jemný a divoký hlas větru ježícího chloupky na předloktí, dutý nářek hvězd, zuby skřípající řev měsíčního světla na vodní hladině.

  9. Přihnul si sklenici k ústům a jedním douškem ji vypil do dna. Následoval výkřik - zapotácel se, zavrávoral, chytil se stolu, aby se ho podržel, vyvalil podlité oči, otevřenými ústy lapal dech. Když jsem se na něho díval, zdálo se mi, že se s ním udála změna - jakoby nabobtnával - obličej mu náhle znevýrazněl, jeho rysy jako by se rozplývaly a měnily - v mžiku jsem byl na nohou, uskočil jsem ke stěně, napřáhl jsem ruku, jako na obranu před tím divem, a zmocnila se mne hrůza.

  10. Ó absolutní moci, když přestaneš doléhat na Itálii! Ó duše prodejné a nízké! A já jsem žalářníkova dcera! Mně se neuráčilo Fabrizziovi odpovědět: nezapřela jsem tím tu ušlechtilou povahu? A on byl kdysi mým dobrodincem! Co si o mně myslí v této chvíli, sám ve své kobce, sám s malou lampičkou?

Dejte si tento test na vlastní stránky/blog
Veškerá data jsou vlastnictvím webu testi.cz a jakékoliv jejich kopírování a šíření bez souhlasu majitele není povoleno!

jdi nahoru, na obsah