Testi.cz > Kultura a knihy > Knihy > Knižní citáty

test Knižní citáty (Knihy)

    Autor: Gabria (5vlož. 96vyzk.+10%ø) ... vloženo 21.6.2013
Test vyzkoušen 420 krát, průměrný výsledek je 51.4%.
  1. Svět patří silnějším. Kdo chce žít, musí vládnout. Jsme pány světa! Vláda nad moři a zeměmi! Vláda nad hvězdami! Vláda nad vesmírem! Místo, místo, víc místa pro Roboty!

  2. Měsíc. Překrásný měsíc. Úplněk; zářící, narudlý měsíc; noc světlá jako den, měsíční svit ozařující zemi a přinášející radost, radost, radost. Přinášející rovněž plnokrevné volání tropické noci, jemný a divoký hlas větru ježícího chloupky na předloktí, dutý nářek hvězd, zuby skřípající řev měsíčního světla na vodní hladině.

  3. Ó absolutní moci, když přestaneš doléhat na Itálii! Ó duše prodejné a nízké! A já jsem žalářníkova dcera! Mně se neuráčilo Fabrizziovi odpovědět: nezapřela jsem tím tu ušlechtilou povahu? A on byl kdysi mým dobrodincem! Co si o mně myslí v této chvíli, sám ve své kobce, sám s malou lampičkou?

  4. Když jsem se vzpřímil, pochopil jsem náhle záhadnou proměnu své kobky. Již jsem se zmínil o tom, že obrysy postav na stěnách byly docela zřetelné, jen jejich barvy mi připadaly rozplizlé a neurčité. Barvy teď začaly intenzívně prozařovat, takže strašidelné, satanské postavy dostávaly výraz, jaký by rozdrásal i silnější nervy, než jaké jsem měl já. Ze všech koutů, kde jsem předtím nic netušil, zíraly na mne tisíceré démonské oči s tak zuřivou, úděsnou životností, hořely takovým zlověstným žárem, že jsem marně přemáhal obraznost, aby v nich viděla něco neskutečného.

  5. Přihnul si sklenici k ústům a jedním douškem ji vypil do dna. Následoval výkřik - zapotácel se, zavrávoral, chytil se stolu, aby se ho podržel, vyvalil podlité oči, otevřenými ústy lapal dech. Když jsem se na něho díval, zdálo se mi, že se s ním udála změna - jakoby nabobtnával - obličej mu náhle znevýrazněl, jeho rysy jako by se rozplývaly a měnily - v mžiku jsem byl na nohou, uskočil jsem ke stěně, napřáhl jsem ruku, jako na obranu před tím divem, a zmocnila se mne hrůza.

  6. Vzpomeňte, duše má, nač za letního rána, jak stvořeného pro lásku, jsme přišli: u cesty zdechlina rozežraná na horkém loži z oblásků, s nohama nahoru jak žena všeho znalá a potíc jedy zpod žáru, nedbale nestoudně dokořán otvírala své břicho plné výparů.

  7. Zabila jsem holoubátko, matko má, zabila jsem holoubátko - opuštěné jediňátko - bílé bylo jako sníh!

  8. A pak se díval, jak hořelo její tělo, zbaveno předtím vlasů, a říkal vše znova ve svém zpěvu, kterému pan Bedřich Brenske ani jeho adjutant a ostatní nerozuměli. „Stokrát kurážná, stokrát dobrá, tisíckrát spravedlivá, tisíckrát krásná."

  9. Všichni se tu vznášíme. I ty se budeš vznášet.

  10. Pomalu řekla: "Když jsi varoval Sarifu před Durzou, stále ještě jsem se pokoušela sundat jí to poškozené brnění. Když se to podařilo, bylo příliš pozdě sjet po skluzavce - zajali by tě dřív, než bych se dostala dolů. Krom toho by tě Durza zabil, kdybych tě chtěla zachránit."

Dejte si tento test na vlastní stránky/blog
Veškerá data jsou vlastnictvím webu testi.cz a jakékoliv jejich kopírování a šíření bez souhlasu majitele není povoleno!

jdi nahoru, na obsah