Testi.cz – Geografie

veškeré přirozené družice planet Sluneční soustavy

předchůdci planet - malá tělesa z hornin, zmrzlé vody a plynu

meziplanetární prach, ze kterého vznikly prstence obřích planet

souhrnné označení pro planetky (vč. trpasličích planet) a komety

strmými levými břehy řek, které tečou ze severu na jih, na severní polokouli

strmými pravými břehy řek, které tečou ze severu na jih, na severní polokouli

střídáním dne a nocí

slapovými jevy

ve 12. století

v 18. století

v 16. století

ve 14. století

má tzv. Galileovy měsíce, z nichž největší je Titan

je pátou planetou od vzdálenosti od Slunce

atmosféra je tvořena z cca 90% vodíkem

je největší

vznikají periodicky v období 11, 90 nebo 600 let

při magnetickém působení ve Slunci, tedy v místech slunečních skvrn

při ochlazování teplých plynů ve fotosféře

při přeměně vodíku na hélium

Mars

Venuše

Merkur

Neptun

Energetickým zdrojem Slunce je konvektivní zóna.

Po zapálení termojaderných reakcí Slunce započal vznik planet SS.

Značná část planetek a komet ve SS vznikla až po zapálení termojaderných reakcí Slunce.

Granulace a sluneční skvrny lze nejlépe pozorovat v chronosféře Slunce.

Precese a nutace má za následek změny poloh světových pólů.

Jarní rovnodennost nastává 20. až 21. března.

Měsíc má vázanou rotaci, tedy kolem své osy se otočí za stejnou dobu jako kolem Slunce

Slunce má diferenciální rotaci kolem své osy - na rovníku trvá rotace 36 dní, na pólech 25.

slapové jevy

střídání dne a noci

zdánlivý pohyb nebeské sféry

střídání ročních období

Kuiperův pás se nachází za drahou Neptuna.

Kometa se skládá z jádra, kómy, ohonu a héliového oblaku.

Hlavní pás asteroidů (čili planetek) se nachází mezi drahami Marsu a Jupitera.

Meteorit je neshořelá část meteoroidu, která dopadla na zemský povrch.

planetární

mimoplanetární

mlhovinový

planetkový