Testi.cz – Geografie

veškeré přirozené družice planet Sluneční soustavy

předchůdci planet - malá tělesa z hornin, zmrzlé vody a plynu

meziplanetární prach, ze kterého vznikly prstence obřích planet

souhrnné označení pro planetky (vč. trpasličích planet) a komety

mlhovinový

planetkový

planetární

mimoplanetární

Značná část planetek a komet ve SS vznikla až po zapálení termojaderných reakcí Slunce.

Energetickým zdrojem Slunce je konvektivní zóna.

Po zapálení termojaderných reakcí Slunce započal vznik planet SS.

Granulace a sluneční skvrny lze nejlépe pozorovat v chronosféře Slunce.

Kometa se skládá z jádra, kómy, ohonu a héliového oblaku.

Hlavní pás asteroidů (čili planetek) se nachází mezi drahami Marsu a Jupitera.

Kuiperův pás se nachází za drahou Neptuna.

Meteorit je neshořelá část meteoroidu, která dopadla na zemský povrch.

slapové jevy

střídání ročních období

zdánlivý pohyb nebeské sféry

střídání dne a noci

Merkur

Venuše

Mars

Neptun

strmými levými břehy řek, které tečou ze severu na jih, na severní polokouli

strmými pravými břehy řek, které tečou ze severu na jih, na severní polokouli

slapovými jevy

střídáním dne a nocí

atmosféra je tvořena z cca 90% vodíkem

je největší

má tzv. Galileovy měsíce, z nichž největší je Titan

je pátou planetou od vzdálenosti od Slunce

Precese a nutace má za následek změny poloh světových pólů.

Slunce má diferenciální rotaci kolem své osy - na rovníku trvá rotace 36 dní, na pólech 25.

Jarní rovnodennost nastává 20. až 21. března.

Měsíc má vázanou rotaci, tedy kolem své osy se otočí za stejnou dobu jako kolem Slunce

v 16. století

ve 14. století

ve 12. století

v 18. století

při přeměně vodíku na hélium

vznikají periodicky v období 11, 90 nebo 600 let

při ochlazování teplých plynů ve fotosféře

při magnetickém působení ve Slunci, tedy v místech slunečních skvrn