Testi.cz – Geografie

souhrnné označení pro planetky (vč. trpasličích planet) a komety

veškeré přirozené družice planet Sluneční soustavy

předchůdci planet - malá tělesa z hornin, zmrzlé vody a plynu

meziplanetární prach, ze kterého vznikly prstence obřích planet

slapové jevy

zdánlivý pohyb nebeské sféry

střídání dne a noci

střídání ročních období

Neptun

Mars

Venuše

Merkur

planetární

mimoplanetární

mlhovinový

planetkový

ve 14. století

ve 12. století

v 18. století

v 16. století

je pátou planetou od vzdálenosti od Slunce

je největší

atmosféra je tvořena z cca 90% vodíkem

má tzv. Galileovy měsíce, z nichž největší je Titan

Kuiperův pás se nachází za drahou Neptuna.

Hlavní pás asteroidů (čili planetek) se nachází mezi drahami Marsu a Jupitera.

Kometa se skládá z jádra, kómy, ohonu a héliového oblaku.

Meteorit je neshořelá část meteoroidu, která dopadla na zemský povrch.

Měsíc má vázanou rotaci, tedy kolem své osy se otočí za stejnou dobu jako kolem Slunce

Jarní rovnodennost nastává 20. až 21. března.

Precese a nutace má za následek změny poloh světových pólů.

Slunce má diferenciální rotaci kolem své osy - na rovníku trvá rotace 36 dní, na pólech 25.

strmými pravými břehy řek, které tečou ze severu na jih, na severní polokouli

strmými levými břehy řek, které tečou ze severu na jih, na severní polokouli

střídáním dne a nocí

slapovými jevy

Energetickým zdrojem Slunce je konvektivní zóna.

Značná část planetek a komet ve SS vznikla až po zapálení termojaderných reakcí Slunce.

Po zapálení termojaderných reakcí Slunce započal vznik planet SS.

Granulace a sluneční skvrny lze nejlépe pozorovat v chronosféře Slunce.

při ochlazování teplých plynů ve fotosféře

vznikají periodicky v období 11, 90 nebo 600 let

při magnetickém působení ve Slunci, tedy v místech slunečních skvrn

při přeměně vodíku na hélium